Mon Chéri - Mon Chéri

Tak jsem dostala k svátku Mon Chéri, sežrala ho celý sama a tohle je výsledek:-D Psáno v maximálním čokoládovém opojení, tak to berte s rezervou:-) Je to dost ujetý, ale snad se vám to bude líbit:-) Mem, pro tebe, protože se slashem tě ve své kapitolovce asi zklamu:-)

Severuse Snapea by nikdy nenapadlo, že vyvařený plášť mozkomora může tak strašně smrdět. Vdechoval ty výpary už téměř tři hodiny a vývar ne a ne zchladnout.
Severus uměl být trpělivý, přesné umění lektvarů ho dokonale vycvičilo.
Byl naprosto ponořený do své práce, rukávy hábitu si vyhrnul nad lokty, černé vlasy mu v mastných pramenech spadaly do tváře, mezi obočím se mu vytvořila drobná soustředěná vráska.
Misku s hadíma očima měl připravenou, soví pera čekala na svou chvíli v pravém horním rohu stolu, pečlivě srovnaná podle velikosti.
Z temně fialové hladiny v cínovém kotlíku standardní velikosti číslo dvě stoupala oblaka stříbřitého dýmu.
Severus věděl, že to je ten správný čas k nastrouhání kentauřího kopyta.
Miloval to; přesnost, rychlost, trpělivost, soustředěnost.
Stačilo na vteřinu polevit v opatrnosti a dlouhé hodiny práce byly zbytečné.
Lektvary měly svá neměnná pravidla, na která se mohl bezvýhradně spolehnout, přesto však mohl přísady kombinovat novými způsoby, objevovat neprobádané končiny tajemného mlčenlivého umění.
Lily Evansová mu před mnoha lety řekla, že kdyby někdy studoval na mudlovské škole, chemie by ho rozhodně uchvátila, nejspíš by však pro něj byla příliš svazující, se všemi poučkami, vzorci a zákonitostmi.
Nevěděl co je chemie a tehdy už byl příliš hrdý, než aby svou neznalost přiznal.
Tehdy se nacházel v jednom z nejzvláštnějších a nejkrásnějších období svého života: Jeho levou paži ještě netížilo Znamení Zla, ale v jeho snech už nefigurovala krásná rudovlasá nebelvířanka se smaragdovýma očima.
Lektvary mu také daly velice dobrý odhad, nejen na množství ale i na čas a teplotu.
Jistou rukou postupně přidával předepsané přísady, aniž se jedenkrát musel podívat do tlusté knihy v černých ohmataných deskách, která působila dojmem, jako by jí někdo pozvracel, namočil a zapálil zároveň.
Pomocí hůlky zapálil pod kotlíkem oheň a sledoval, jak tekutina začíná líně probublávat.
Bylo mu horko, ale nemohl si dovolit nechat Veritasérum pro Pána zla bez dozoru.
Kdyby se s polotovarem něco stalo, nestihl by včas připravit nový.
Mozkomorův plášť se musel vyvářet neprakticky dlouho, nemluvě o třicetidenním louhování Paměťovky Jasnozřivé, které na Severuse teprve čekalo.
Nakonec však musel zvlhlou sklepní místnost opustit.
Několikadenní spánkový deficit spolu s nedýchatelným ovzduším, nedostatkem jídla a pokročilou dehydratací si na něm vybrali svou daň; Snape měl pocit, že každou chvíli musí omdlít.
Potácel se tmavou chodbou, ztěžklé nohy se mu bořily do hustého tmavozeleného koberce. V duchu děkoval svým předkům za moudrý nápad vybudovat koupelnu v přízemí.
Po schodech do patra by se nejspíš nevyšplhal.
Rozrazil leštěné ebenové dveře, strčil mastnou hlavu do umyvadla a otočil kohoutkem.
Studená voda, jež mu proudem stékala po krku a temeni, byla něco jako vysvobození.
Trvalo dlouho, než se přinutil chladivý zázrak přerušit.
Odhrnul si mokré vlasy z čela a zamířil do kuchyně.
Vnitřnosti se mu kroutily hladem.
Z vlasů mu odkapávala studená voda, drobné kapičky mu stékaly za hábit, razily si cestičky po jeho zádech a jejich mrazivý dotek mu připomněl chladné prsty jeho blonďatého milence.
K jeho nezměrnému překvapení bylo brzy ráno, chvilka po východu slunce.
Několika rychlými pohyby hůlky si připravil alespoň sendviče a hladově se do nich pustil.
Nebyl to žádný zázrak, ale Severusovi to v tu chvíli připadalo jako božská mana.
Stravoval se s takovým zaujetím, že si přilétajícího černého výrečka všiml až teprve když zvíře prolétlo otevřeným oknem a přistálo na stole přímo před ním.
Moc dobře sovu poznal, stejně povědomé bylo i elegantní písmo na balíčku – štíhlé, vysoké plné kliček a ozdobných kudrlinek.
Stejně jako odesilatel.
Severusova ústa se nevědomky zkroutila do mírného úsměvu.
Četl své jméno psané černým inkoustem, přesně si vybavoval zvuk, jaký mělo, když je vyslovovaly ty dráždivé, dokonalé rty světlounce růžové barvy.
Jediným pohybem zlomil pečeť z krvavě rudého vosku, jíž zdobila iniciála vznešeného rodu Malfoyů.
Netrpělivě odstranil vrstvu balícího papíru a v duchu se musel napomenout za to dětinské nadšení a nedočkavost.
Rozčilovalo ho, že Lucius s takovou samozřejmostí odhalil slabiny v jeho pečlivě vztyčené obranné zdi.
Ale koneckonců, měl-li někdo vědět o obranných zdech tolik, byl to on.
Z balíčku vypadla malá hranatá věc a složený kousek pergamenu.
Chci, abys pochopil, mon chéri.
Severus zíral na vzkaz.
Podpis chyběl, ale on dobře věděl, čí elegantní ruka se štíhlými dlouhými prsty a dokonalou manikúrou jej psala.
Vzal do dlaně onu malou věc.
K jeho nezměrnému překvapení to byl bonbón.
Tedy – nepochybně to bylo sladké.
Na lesklém růžovém obalu se skvěl nápis Mon Chéri, vedle něj byla mimořádně lákavě vyobrazena višeň.
Severus si nemohl nevybavit Malfoyova ústa, šeptající ta dvě francouzská slova.
Bledé rty se zlehka dotkly v hravém M.
Celá ústa se zakulatila do vzrušivého, představy vyvolávajícího O.
Jemné N stouplo do aristokratického nosu a z úst vyšla perfektní nosová hláska.
Jeho francouzská výslovnost byla, jak jinak, dokonalá.
Našpulené rty stvořily velice necudné Š a pak se roztáhly do E, které od něj znělo jako slastné zasténání.
Ukázkové zadopatrové R zachrčelo někde hluboko v jeho krku.
Laškovné I vyznělo do ztracena, nejpozději v tomto bodě Severus svého blonďatého milence políbil.
Lucius dokázal i francouzštinu využít jako afrodiziakum.
Hleděl na tu malou sladkou věc a přemýšlel, co na něj asi jeho přítel nachystal.
Kdyby ho někdo viděl, jak rozbaluje tu nevinnou čokoládku, myslel by si, že je to minimálně bomba.
Nehtem na ukazováčku, který si nechával delší aby mu šly lépe otevírat lusky škrtidubu, zlehka odlepil jednu stranu obalu.
Šustění staniolu mu připomnělo zvuk, který vydávala drahá košile jeho milence při svlékání.
Při té vzpomínce se vzrušeně zachvěl.
Okamžitě ho zaplavila čokoládová vůně, která na jeho hladem vybičované smysly zapůsobila jako uragán.
Přesně takhle voněla Malfoyova jemná bledá pokožka, když k ní tiskl svoji tvář.
Zachvěl se.
Na dotek to bylo velice hebké a vláčné.
Znovu si nemohl odpustit vzpomínku na rozpálenou kůži svého milence.
Opatrně vzal bonbón mezi dva prsty a přejel si čokoládovým dnem po spodním rtu.
Ulpěla na něm trocha čokoládové chutě, chutě Luciusova vášnivého polibku.
Zlehka se dotkl temně hnědého zázraku jazykem.
Myslí mu projela další paralela s tělem jeho dokonalého milence.
S nejvyšší obezřetností odkousl horní část bonbónu.
Tenký plátek čokolády se mu okamžitě rozpustil na jazyku, zanechal jeho chuťové pohárky v extázi, jeho mysl o dvě dimenze výš a na jeho patře lehkou nahořklou chuť.
Všiml, si že vnitřek té malé čokoládové schránky je naplněn nějakou tekutinou.
Bez otálení zaklonil hlavu a vysál ji.
Agresivní chuť alkoholu do něj pronikla stejně prudce a ohnivě jako to dokázal Malfoy.
Štiplavá pálivost mu zůstala v ústech i poté, co jazykem rozmělnil o patro zbylou čokoládu. Přivřel oči a vychutnával bohatost chuti, která mu zůstávala na jazyku.
Z celého bonbónu mu zbylo jen cosi malého a temně vínového.
Vonělo to alkoholem, stejně jako občas Luciusův dech.
Tvarem to připomínalo spíše netopýří měchýř.
V jeho ústech to ovšem způsobilo opravdovou explozi.
Jakmile poprvé skousl, vyvalila se nová vlna alkoholu, v němž to bylo celou dobu naložené, spojila se s dokonalou plnou chutí višní a dovedla ho k chuťovému orgasmu.
Jedinečná samozřejmost, s níž ty tři složky zapadaly do sebe, v jeho představách okamžitě evokovala osobu jeho plavovlasého milence.
A Severus pochopil.
Převaloval tu dokonalost na jazyku a natáhl se po brku. Na zadní stranu pergamenu napsal jediné slovo.
Parchante.
Výreček od něj vzkaz důstojně přijal a za okamžik zmizel na ranní obloze.
Severus se smutně zadíval na prázdný obal s nápisem Mon Chéri.
Na patře dosud cítil dráždivou alkoholovou pachuť.
Přitiskl si dlaně k nosu a očichal konečky svých bledých prstů.
Dosud voněly čokoládou.
Připadal si jako použitá děvka, když se přistihl, jak se pokouší jemnou čokoládovou vůni slízat.
Ano, Severus Snape miloval čokoládu.
A nenáviděl svého milence, protože on jeho vášeň znal.
Profesor lektvarů si odstranil z čela pramen mokrých vlasů a pohlédl na hodiny vedle dveří.
Dvacet minut.
Byl tak akorát čas odstavit Veriasérum z ohně a začít louhovat Paměťovku.

||

Mon Chéri